Soutěžící se sjeli do dějiště her vlakem v doprovodu organizátorů již v pátek 1.října. Cesta proběhla poměrně rychle a bez větších problémů. Proběhlo základní seznámení s prostředím a ubytování v luxusní residenci uprostřed panenské přírody. Večer byl věnován seznámení účastníků a organizátorů, sdělování zážitků z minulých akcí a jiným příjemným činnostem. Naši milí organizátoři nám zprostředkovali topivo a večer se tak i navzdoru klesajícím teplotám vyvedl.Sobotní ráno nás uvítalo zlepšující se počasí, jasný signál toho, že nás čeká den plný akce a napětí. Po probuzení a ranní hygieně jsme se nasnídali a pak jsme utvořili soutěžící družstva po 4 členech - Francii a Španělsko. Organizátoři představili základní pravidla Her bez hranic a pak se přistoupilo k samotnému natáčení. Režisér Hanys svolal kameramany Niku a Páju, klapka Jura naběhla na plac a moderátoři rozmluvili svá mluvidla. A pak to vypuklo...
Kamera ... střih ... klapka ... "Hry bez hranic 2010 poprvé" ... AKCE !
"Vážení diváci a divačky, milí sportovní soutěžící ... vítáme vás u televizního přenosu letošních HER BEZ HRANIC !!!" Hromadné skandování zahájilo hry a následovalo tradiční představení dějiště her, včetně jeho zvyků a historie. Nepovedlo se to sice napoprvé, ale s trochou nervů, opakování a režisérovou trpělivostí jsme slavnostní uvítání konečně natočili. Dál již následoval nástup našich sportovců k první soutěžní disciplíně.
Hra 1 - "Do lesa, z lesa"
Soutěžící se seřadily na startovní čáře před překážkovou dráhou, která symbolizovala dalekou a klikatou cestu do lesa k místu, kde se těží dřevo. Naši soutěžící po dvojicích vyrazili klikatou cestou tak jako naši předkové na vesnicích, prodrali se lesním porostem a došli k místu, kde na ně čekal padlý strom. Společnými silami uřezali velké poleno, které s použitím jedinného prstu museli donést stejnou trasou zpět domů.
Naši sportovci byli postaveni před jednoduchý úkol - připnout kravský ocas na správné místo na kravském těle. Cestu jim komplikovala nejen překážková dráha, ale zejména zavázané oči. Naštěstí jim mohli ostatní členové týmu pomáhat a z povzdálí je navigovat.
Hra 3 - "Hospodyňky v tom maj hokej"
Když hospodyňka popadne koště a začne uklízet, všechno lítá kolem. A občas, což takhle si zpestřit nudnou práci ? "Na led nastupují Jágr, Růžička, ..." Soutěžící měli za úkol s koštětem a polenem prokličkovat od krbu okolo dotěrných útočníků, prodrat se skrze nebezpečné obránce až k bráně. Pevně mířená střela, nebo klička pak přiblížily jejich tým k vítězství v této hokejové disciplíně.
Hra 4 - "Mlsoun ve spíži"
Soutěžící se v této hře vžili do role mlsného hospodáře, kterého uprostřed noci vzbudila nutkavá touha jít se podívat do spíše, jestli tam čirou náhodou není něco dobrého. Po tmě se ve spíži hledá hledá špatně a tak se musí nechat navigovat tím, co mu říká jeho nos. Bohužel poličky, a obzvláště ve tmě, jsou věc zákeřná a tak není divu, že jednou je pochutina nahoře, jindy dole, někdy nalevo a jindy napravo. Ale plné bříško za to stojí.
Hra 5 - "Dojení krav"
Nedílnou součástí života na vesnici bylo starání se o dobytek. Bezpochyby kráva patřila mezi jedno z nejdůležitějších zvířat, které na hospodářství bývalo. Mléko sloužilo k pití, vyrábělo se z něj máslo a sýry. Není tedy divu, že každé ráno začínalo dojením krav. Aby naši soutěžící nebyli o podobný zážitek připraveni, nachystali jsme pro ně soutěž právě v dojení krav. Nejdříve jsme jim ukázali tu správnou techniku a pak už to bylo jen a jen na nich. Popadnout kbelík, stoličku, nahřát ruce aby krávu nepostudili a hurá na dojení...
Hra 6 - "Husopaska"
Znáte tu pohádku o nešikovném princi, který drží meč jako "husopaska proutek" ? Naši soutěžící v této disciplíně byly rozděleni na husopasky a husy. Husy jsou nezbedné a mají vlastní hlavu. Chodí si kam chtějí. Chudák husopaska je pak se svým proutkem a voláním "Husa husa !" musí svolávat z celé louky do jednoho stádečka, aby je pak mohla dovést klikatou cestičkou domů. Jenže husy ne a ne přestat se rozutíkávat do širokého okolí.
Hra 7 - "Veselka"
Práce od rána do večera nebyla tím jedinným, co se v dobách našich pradědečků a prababiček na vesnicích dělalo. Jednou za čas se na vesnickém rynku nebo v místním hostinci konala veselka. Hudba hrála, vyšňořené děvečky a jinoši se otáčeli v kole a pečené koláče voněly na míli daleko. Nejklasičtějším z tanců byla a dodnes na Moravě je "polka". A úkol soutěžících ? Obtočit se svou partnerkou v rytmu hudby vytyčenou trasu pěkně krok-sum-krok. No a aby partnerka do toho partnerovi příliš nekecala, zavázali jsme ji pro jistotu oči (samozřejmě, že se partneři vzájemně prostřídali).
Hra 8 - "Kácení máje"
Na Moravě se dodnes udržuje svátek vztyčování opentlených stromů k oslavě přichodu léta. Tento zvyk doplňuje pověst o statkáři, který nechtěl vydat svou dceru chudšímu chasníkovi, protože nebyl přesvědčen o jeho odvaze a zodpovědnosti. Vztyčil tedy na svém gruntu vysoký strom s opentleným věncem a dal chasníkovi podmínku, že pokud uhlídá věnec po 30 dní, dostane jeho dceru za ženu. Dodnes se mladíci z okolních vesnic snaží májku sousedům ukrást, což je pro okradeného tou největší možnou potupou. Proto májku bedlivě střeží hlídky z hasičů a dobrovolníků a běda tomu, kdo bude při krádeži přistižen, jelikož ho čeká krutý trest. Obstáli by naši soutěžící při kradení májky ? To mělaukázat tato disciplína.
Hra 9 - "Hospodská sázka"
V hospodě u piva se toho vždycky napovídá. Každý je ten nejchytřejší, každý je tím nejsilnějším. Není divu, že to často končívá ve vzájemném přehánění a vytahování se. Napětí roste až najednou někdo pronese: "Pojď ven a uvidíme !" V takových chvílích pouhé tlachání přechází ve skutečnou zkoušku povzbuzovanou davy pěkně z bezpečné vzdálenosti. Naši soutěžící tedy změří síly v přetahované v různých kombinacích (dvojice, celý tým) a uvidíme, kdo je opravdu ten nejsilnější z nejsilnějších.
Hra 10 - "Dostihy"
Každé vetší hospodářství se neobešlo bez silného koně, které bylo zdrojem téměř nekonečné pracovní síly. Tahaly klády z lesa, orali pole, ale také sloužily k zábavě. Jednou z takových zábav byly i závody koní, které dodnes přetrvávají jako celosvětově proslulá zábava a sport - "dostihy". Soutěžící byly rozděleni do dvojic, vždy žokej a jeho kůň (zavázané oči). Úkolem žokeje bylo navigovat svého koně okolo celé dostihové dráhy co nejrychleji do cíle. Současně si tým mohl vsadit na nejrychlejší dvojici a získat tak drahocenný extra bod.
Hra 11 - "Dušičky"
Jednou z tradic, kterou můžeme sledovat dodnes, je svátek všech svatých. Moderní doba z něj dělé trochu strašidelný "Halloween", původní význam ale byl uctít památku všech blízkých, kteří již nemohou být mezi námi. Většinou se nesou zapálené svíce na noční hřbitovy a přestože má tento svátek lehce pochmurnou náladu, nelze mu upřít vlastnost jedné z nejzajímavějších podívaných v roce. Soutěžící budou postaveni před těžký úkol přenést potmě zapálenou svíci ne zrovna krátkou trasou temným lesem až k místu, kde leží starý opuštěný hřbitov. Tam musí svíci položit a potmě se vrátit zpět. Celou cestu musí dávat pozor nejen na malé světýlko ve svých rukou, ale také na duchy, kteří střeží tuto lesní stezku.
Závěr
Zbytek večera jsme ještě společně se soutěžícími poseděli u plápolajícího ohně, zazpívali nějaké ty písně a zahráli pár společenských her. Den to byl náročný a dlouhý, všichni byli utahaní a tak nezbývalo, než se pomalu odebrat na kutě.
Druhý den ráno již následovala snídaně, úklid dějiště her a nějaké společenské hry. Samozřejmě že došlo i slavnostní vyhlášení her, předání odměn a poděkování organizátorům. Po obědě už zbývalo jen pár hodin do odjezdu vlaku a my se tak se slzou na líci museli pomalu pustit do smutného loučení, ale nezoufali jsme příliš, jelikož nás v budoucnu čeká ještě spousta společných akcí a dobrodružství.
Howg - (napsal Tom)
Celé album (zatím jen moje fotky)
Žádné komentáře:
Okomentovat